Jak někteří z nás (ne)psali test aneb němčina zde

Tak jak už jsem psala, měli jsme pětidenní kurz němčiny. Erasmáci rozdělení do šesti skupin po cca 15-20 lidech, dvě pro začátečníky, dvě pro pokročilé a dvě pro přeborníky v němčině a DaF  (Deutsch als Fremdsprache). Jsme se s Májou dohodly, že půjdeme doprostřed. Jsme 
nepočítaly, že nás rozdělí do jiných skupin. Po úvodním zděšení jsme si uvědomily, že to má své výhody. Jelikož naše vyučující mají k celé akci jiný přístup, tak jsem odpoledne většinou prokecaly zážitky, jak oni musí dělat prezentaci a my koukali na video ze 70. let o černém pasažérovi, kde měla postarší zmalovaná Němka v tramvaji monolog o globalizaci. Jinak to byly fakt spíš hry, 
ale aspoň jsme se mezi sebou slušně seznámili a pak navzájem seznámili přes sebe lidi z druhé skupiny.
K jazykové vybavenosti okolí jsem se už zmiňovala, východ mluví hezky, jih srozumitelně, na západě to je děs.
Dneska měl být test, abychom se my, co nestudujeme germanistiku, dozvěděli svoji úroveň. Podle papírů to mělo být v místnostech 217 a 220. Tak jsme s Májou naklusaly do 217, kde bylo plno. Chtěly jsme jít teda do 220, kde nás ve dveřích zastavila
Frau Iwanow, Ruska, co učí kurs, na který jsme chtěly jít. Tak nejdřív nám řekla, že to je blbost, aby se u ní psal kurz, ať jdeme zpět na 217 a počkáme, 
že ten test je rychlý a jak někdo odejde,tak si máme sednout na jeho místo. Pak za ní za chvilku šli další lidi a jak jsme stáli u ní, 
tak si nás zase zavolala a zeptala se, co vlastně chceme. Tak jsem jí řekla, že jsme z Česka a že chceme chodit na její kurz, protože nám to Petr Matyáš, co k ní chodil před rokem, doporučil. Při vyslovení jeho jména se vrásčitá tvář Rusky rozzářila a pozvala nás dál (Peťo, díky!!!!)
Takže jsme se v podstatě samostatně nominovaly na úroveň C1. Getruda na nás začala mluvit jako typická Ruska - zastrašování. Jak toho bude hodně, jak nás všechno naučí a stejně budeme pořád umět málo a nejvíc se naše obličeje zkřivily při zjištění, že kurz bude dvakrát týdně na 7:45, což je nekřesťanské a i proti všem ostatním náboženstvím...ale co se dá dělat. Übung macht den Meister, jak mi odmalička vtloukají všichni němečtí vyučující do hlavy a že jich nebylo málo. Tak jsme zapsány a v pondělí nás čeká její test, kde uvidíme, jak moc na tu C1 máme. Tahle němčina je obchodní, takže až zase přijedu pracovat do Bosche, tak mi to půjde ještě lépe než předtím ;-) 
Jinak se to dorozumím slušně. V obchodech rozumím, oni rozumí mně. S Erasmákama je to horší,
konverzace s Amíky v němčině je složitá, bo bych je s tím jejich přízvukem nejraději poslala do Bavorova, Italové se snaží, ale jejich přízvuk na druhé slabice od konce taky moc odstranit nejde a jiným zase chybí slovní zásoba, tak se dorozumíváme rukama, nohama. Nejčastější slovo, který neznáme je "podrážka", "tkanička", "prozvonit" a všichni jsme strašně líní se podívat do slovníku. Mimochodem já velmi vtipně z domova místo německo-českého slovníčku vzala anglicko-český, takže tu vařím z vody, pokud teda nejsem doma, kde je slovník v počítači. Konverzace s cizinci v němčině je celkem složitá, protože jsem prostě zvyklá na němčinu od Čechů nebo rodilých mluvčích. Asi proto mi nejvíc sedne němčina Slováků, Čechů, Bělorusů a i Rumuni jsou v poho. Ale stejně mne to svádí nějak moc se nehlídat a mluvit s chybama, když se bavím s někým, kdo v němčině seká tři chyby v jedné větě. Do latě se pak vracím tím, že si po škole pokecám se spolubydlícím Frankem o životě a jsme zase spokojená, bo slyším němčinu, jak má být.
Dneska jsme s Frankem kecali o EU, ani nevěděl, kolik má teď členů (jeho slova: "Hm...warte mal, ich denke 17...mehr?...hm...also 22, mehr bestimmt nicht...27?...echt...wow...hatte keine Ahnung"), tak jsem mu v kostce vysvětlila dějiny evropského rozšíření se zaměřením na poslední dvě vlny...chudák, asi toho na něj bylo moc. No ale aspoň se něco dozvěděl, včetně toho, že Albánie 
skutečně není na Blízkém Východě, jak si myslel. Tak máme takovou veselou domácnost.