Místní knihovna

Knihovna univerzity je hodně velká a stojí stranou od Campusu, prostě člověku to trvá tak 6 minut, než tam dojde, což je v Jeně velká dálka. Na Campusu je ještě druhá knihovna, kde by měla být většina politologických věcí, ale bohužel i my jsme občas nuceny jít do té hlavní. Malá knihovna na Campusu má čtyři patra, není tam výtah a politologie je až ve 4. patře. Člověk tam nesmí s taškou ani bundou. Věci si musíme odkládat do skříněk ve sklepě, skříňky pamatují snad ještě Schillera a Goetheho..hm…tak ty asi ne, ale prostě nejlepší léta mají za sebou. Člověk si na ně musí pořídit vlastní zámek. Ne ledajaký, musí být pěkně široký, aby případný zloděj nemohl zámek nějak obelstít. Na spoustě skříněk visí upozornění, aby si tam nikdo nic nedával, že ta skříňka je už opravdu na nic. To fakt člověka potěší.
Vyfasovali jsme pro knihovny speciální igelitku, která je průhledná, takže každý hned vidí, co v ní kdo má. Má nosnost údajně pět kilo, no moc tomu nevěřím a tak když nesu Huga, nechytám ji za ucha, ale nesu to jako podnos. Samozřejmě, že v knihovně se nesmí jíst, pít, kouřit, telefonovat. Jsem tam minulý týden byla tři hodiny a fakt se dívala, jak moc se to dodržuje. Jediný, kdo porušil pravidla byla jedna černoška, co telefonovala a já, co si sebou donesla pití, protože chodit čtyři patra dolů, abych si dala tři loky vody a pak zase zpět se mi nechce, nemluvě o strachu nechat počítač samotný. Záchody jsou samozřejmě taky úplně dole…i když úplně potvrzený to ještě nemám, druhý a třetí patro jsem ještě neprošmejdila. Jinak v knihovně je neuvěřitelné ticho, ne jak v Olmiku, kde se kecá a kecá.
Knihy se hledají podle signatury, která má čtyři části, tak je to trocha složitější než doma. Ale najít se to dá. Většinou. Největší problém místní knihovny (obou částí) je to, že studenti si vrací knihy do regálů samy. My, zhýčkaní olomouckou Zbrojnicí, kde to za nás dělají jiní, s tím máme trocha problémy. No hlavně já, bo si nepamatuju, kde jsem co vzala, tak pak jak blbec zase podle signatury hledám místo. Je jasný, že se tak knihy hledají složitěji, nějaký student to hodí blbě nebo schválně jinam, aby měl na knihu reservé a jste v tahu. Moc jsme ještě nepochopili, které knihy si můžeme půjčit a které ne. Některé jde půjčit na víkend, jiné na čtyři týdny. Zatím jsme nic půjčit nepotřebovali, všechno fotíme. Kopírování knih je taky jedna velká sranda. Místní kopírky jsou gigantické, v knihovnách jsou to zároveň tiskárny (děsím se toho, až budu muset něco tisknout). Na kopírování potřebujete svoji TROSKA kartu, na tisk asi taky, ale někteří mají nějaký starý typ karty, tak mě to mate. Mimo knihovnu jsou další kopírky, jakoby na chodbách školy, což je myslím hodně dobrý. Papír je recyklovaný, prý akorát při tisknutí se dá nějak nastavit, že to chcete na nový bílý. No…jelikož tady ve škole se na referáty nedělají power pointy, ale přímo jen vyprávění a každému studentovi musíte donést handout, tak se asi s kopírkou budu muset skamarádit nebo chodit vždycky do xeroxu ve městě. Každopádně mé první kopírování 50 stran trvalo asi 20 minut a na pár dní mi to stačilo…hm…vlastně zítra musím zase..kuš.
Jinak velká knihovna má na věci zase jiný systém, skříňky tam jsou na dvoueurovky, podobně jako některé bazény. Má výtah a uzounké schody, prý jsou ještě někde druhý schody točený, no tak prozkoumaný to tam zatím nemám. Zato už vím, kde najdu Teologické literární novinky z roku 2006….haha. Každopádně hned u skříněk je Cafeteria, takže v případě hladu je kam zajít.
Záhada bermudského trojúhelníku je přístup na W-lan. Ne obecně, ale můj. Všichni tu fungují na wifi, v hale školy je přímo místo, kde je pár židlí a stolů, pak další Cafeteria se stolky a všichni tu mají noťasy a něco píšou. Já tu teď píšu tento příspěvek na blog, ale na rozdíl od ostatních nemám W-lan. Zatím. Frank se nám to snažil nainstalovat doma, vypadalo to chvilkami děsivě, bo nám vypadl net úplně a odmítal naskočit, ale nakonec to vypadalo optimisticky. Bohužel na Campusu net nejel ani jedné z nás. Máji to potom opravil jeden spolužák, prý to byla jen nějaká drobnost, každopádně tahle drobnost u mě nějak vyřešit nešla. Naštěstí jsou tu speciální „Notebook Sprechstunde“, aby mi to vyřešili. K mé smůle mám já nějaký problém s heslem. Jednoduše řečeno se zde na všechno v pohodě naloguju pomocí toho hesla a uživatelského jména, co nám dali na začátku, ale z nějakého důvodu to odmítá připojit se. Chlapec to se mnou řešil 40 minut, pak to vzdal a zítra musím někam jinam a asi bude vtipný vysvětlovat jim, co všechno jsme zkoušeli a nezkoušeli a ještě vtipnější to bude, až oni budou vysvětlovat mně, co s tím mám dělat. Tak mi držte palce a dobrou noc.