Noční život nenočního tvora

Hodně z vás o mně ví, že jestli něco potřebuju ke spokojenosti, je to minimálně 8 hodin spánku a pokud možno v rozumnou hodinu. Během let jsem o sobě zjistila, že kolem 22:40 mi vypíná část mozku, která dokáže vstřebat nové informace, takže vím, že za touto hranicí se už nic moc nenaučím a můžu maximálně opakovat už naučené a stejně po půlnoci padnu za vlast na polštář. Naopak mi nedělá takové problémy přinutit se vstát v pět ráno a dočítat věci do školy, když vím,
že nestíhám.
S nočním životem to je u mne tak, že odpadám ve dvě v noci. I kdyby mi tam bylo sebelíp, tak mé tělo hlásí, že v podstatě už spí, jen z nějakého důvodu není v poloze ležmo a má otevřené oči. Ze všech těch informací vyplývá, že mám trocha problémy s životem Erasmáka, u kterého se očekává, že půjde večer ven minimálně 6x v týdnu. Nedovedu si to představit s několika důvodů:
a, únava z celodenního zápřahu
b, druhý den se jde do školy (a to nemluvím o tom, že dvakrát týdně na 7:45!!!)
c, finanční stránka věci (velké pivo stojí 2,5 €; alkoholické koktejly 6 €; coca cola 2 €)
d, zkuste se bavit v němčině v hospodě, kde nejde moc slyšet ve chvíli, když už mozek přemýšlí v češtině o měkkém polštáři

A to ještě vynechávám poznámky o přiopilých lidech, kteří po dvou pivech začínají křičet nesrozumitelné věty nebo ohrožují kdekoho gestikulací se zapálenou cigaretou v ruce. Tím zase nechci říct, že se považuju za nějakou puťku, co nerada chodí ven. Chodím ráda, hlavně když jsem ve společnosti milých lidí. Taneční kluby mi taky nevadí když DJ hraje něco, co se nejen dobře poslouchá, ale dá se na to i vlnit. Jen prostě nemám v úmyslu dělat z toho pravidelnou aktivitu dvakrát do týdne, z výše popsaných důvodů.
Od čtvrtka 3.4., kdy začal kurz, jsme byli večer venku pětkrát plus několikrát ještě během dne na různých výletech a jídle. Vlastně večer už šestkrát, ve čtvrtek jsem nešla, protože nestíhám psát eseje do školy v Olomouci. No..nestíhám furt…ale to bych musela vynechat všechny akce, abych vůbec měla čas dopsat to. Hm…dopsat..spíš začít psát.

Každopádně v pátek jsme byli na kolejích oslavovat narozeniny Polky, v jednom pokoji nás bylo nejdřív 16, nakonec 22 (viz foto). Nedoporučuju pro osoby trpící klaustrofobií. Ten začátek byl super, ale ve chvíli, kdy se tam už moc dýchat nedalo, bylo lepší zvednout kotvy a vydat se domů. Včera byla první návštěva studentského klubu Rosenkeller (viz první foto), kde ve čtvrtek máme první Erasmus party. Já a Maru jsme tam šly s Martinem a jeho přítelkyní a kamarády, takže už víme, do čeho ve čtvrtek jdeme. Tak za vstup chtěli dvě eura, což je prý velmi slušné (no…v podstatě jo), u dveří se hrabali v taškách a buďme upřímní, víc je zajímalo, jestli netaháme do klubu chlast než jestli nemáme v kabelce příruční samopal. Samozřejmě že mi moji půllitrovku vody vzali. Další překvápko bylo u šatny, kde chtěli 0,3 € za kus…a prosím pozor, šála je další kus oblečení! Zkuste se hádat v němčině v rockovém klubu o tom, že je to přecejen šála zastrčená v rukávu a ne svetr. No hádání jsem vzdala a přidala dalších 30 centů. Klub byl….ehm…divný. Přišli jsme tam o půlnoci. V českých klubech v této době není na parketu už k hnutí a všichni poskakují. Tedy taky nebylo na parketu k hnutí..ale všichni stáli, maximálně přikyvovali do rytmu. Druhý parket zel prázdnotou. Hanna, přítelkyně Martina, mi řekla, že to je normální. Hm…prý prostě Němci. Tak jsme zkusili tancovat. Fakt říkám zkusili, protože místa bylo málo a ti hlavou kývající Němci si spíš z parketu udělali dálnici a pořád chodili sem a tam. Asi nový druh tance, co já vím. No hudba byla každopádně divná. Po jedné rundě jsme to zkusili na parketu číslo dvě, kde se už taky tančilo. Hudba byla lepší, ale pořád jsem se nemohla zbavit dojmu, že na Kabáty, i když je moc nemusím, by se tancovalo líp. I s pitím to bylo celkem složitý. Chtějí na všechno zálohy, i na pitomý skleničky na vodu (2 dcl za 70 centů…se omlouvám, že furt všude píšu ceny, ale hodně lidí se mě na ně ptá). Člověk se pak musí vracet, aby dostal euro zpátky za sklenku, co má hodnotu maximálně 20 centů. To už se rovnou vyplatí pro sběratele nechat si pivní krígl, jehož cena euro přesahuje. Takže příště vezmeme velké kabelky a nějak nenápadně projdeme přes ochranku ;-) Jediný problém je, že já pivo nepiju. A každý tu na mě kvůli tomu kouká jako na exota. Jsem z Česka a nepiju pivo, jsem z Moravy a víno vypiju jen červené zředěné s colou a když se bráním tím, že jsem z Hané a slívku piju, tak to mi moc platný není, protože polovina lidí neví, co je slívka. Ach jo.