Rozdíl mezi Čechem a Němcem...

..je byrokracie.

A není to tak, že jedna země je více byrokratická než ta druhá, ono je to tak vyrovnané, ale každý bazíruje na něčem jiném. V Česku například člověk, když si chce založit paušál u O2, nemusí k tomu mít otevřený účet v bance. Tady to tak nefunguje. Člověk musí mít účet, a nejen to, musí být účet i aktivní určitý počet dní. V praxi to vypadá asi takto - ve středu jsem založila účet, co měl být aktivní od pátku. V pátek jdeme do banky, účet opravdu aktivní je, takže v sobotu jdeme do O2 s tím, že už chci své německé číslo. Paní mi vysvětlila, že až v pondělí, čemuž už teď nevěřím, protože mlela něco o tom, že prověření účtu může trvat až týden.
Další ukázka německé byrokracie je potvrzení o zaplacení studijního poplatku. Jak už bylo řečeno, účet aktivní od pátku, uložila jsem si tam peníze, převedla část na zaplacení studijního poplatku (v Německu musí mít každý student účet na své jméno, zaplatit tento poplatek cash prostě NEJDE). Paní mi dala potvrzení o převodu, ale zároveň vysvětlila, že univerzita požaduje ne potvrzení o převodu peněz, tedy že zmizely z mého účtu, ale potvrzení o příchodu peněz na její účet, tedy že univerzitě mé peníze přibyly. V praxi to znamená, že se mám v pondělí nebo úterý znovu stavit v bance, kde mi to potvrzení dají, pak jít do international office a konečně dostanu svoji studentskou kartičku jménem Troska (fakt...je to zkratka pro Studentenausweis).

Naopak Česko je více byrokratické v tom, že při zakládání účtu karta a PIN přijdou poštou (nebo kartu vyzvedáváte v bance) a dopisy jsou do vlastních rukou. Tedy přijde prý obyčejný dopis. Coby typický Čech byl můj myšlenkový pochod jasný - dostala jsem se do stresu, že to pošta ztratí (viz česká pošta), že mi dopis někdo vezme (viz typické české chování) a tím už své úspory nikdy neuvidím (viz typická česká starost o vlastní finance). Tady si lidi nějak věří sobě navzájem, což je pro nás trochu novinka.
Ani pan domácí se na nás nepřišel podívat, takže ani neví, jestli jeho byt neokupuje dvojice narkomanových Češek nebo slušné vychované děvčice z Moravy. V týdnu jsme si koupily kabel na net, ale naštěstí se podařilo zprovoznit wifi, takže není potřeba. Maruška instinktivně poprosila Franka (spolubydlící), aby tam ten kabel vrátil on. Frank řekl, že není problém, ale ptal se na důvod proč. Jsme mu začaly vysvětlovat, jak by to dopadlo v Česku, kdyby cizinec šel něco vracet (tedy že by malý český člověk spoléhal, že cizinec nezná naše zákony a namluvil by mu, že u nás vrácení zboží neprovádíme, případně by se s ním odmítal naprosto bavit a konverzaci zakončil větou "I don´t speak English" a bylo by). Frank se na nás díval celkem udiveně. Kulturní rozdíly mezi Němci a Čechy tedy existují.

Frank od nás dostal mini-učebnici češtiny určené pro Němce, tak se učí. Už ví, že u nás bude asi radar, zná volební preference českých komunistů a složení české vlády. My naoplátku známe jeho CD s německými skupinami a víme, jak zpívá karaoke po deci slívky. Frank je fakt strašně hodný, vychází nám maximálně vstříc a nevadí mu, že jsem včera měla
nějakou blbou náladu, tak abych se uklidnila, přerovnala jsem všechny poličky v kuchyni. A dneska jsme jedly jeho chleba a v plánu je i společné vaření.

Dneska jsem zkusila druhý preclík, z pekařství kousek od Kauflandu. Byl výborný, takový, jak si je pamatuju. Ještě zkusím nějaký v centru města.

Kurz němčiny dneska není v mé skupině (Maja ho má), včera jsme opět nic moc nedělaly, v úterý píšeme test, kde zjistím, jak na tom s němčinou jsem. Ve své skupině mám lidi, kteří mluví naprosto nádhernou němčinou (Polky, Slovenka, Běloruska, nám Českám to taky jde...samý východ) a pak lidi, co nemluví skoro vůbec (Ameríci, Francouzsky), pak takový ten střed (Italové, Anglán, Španěl, Brazilka měřící asi 150 cm), co se musí trochu rozmluvit, ale asi to půjde. No od někerých jsem se dozvěděla, že se učí německy teprve dva-tři roky, tak tady taktně mlčím o tom, že já začala ve svých pěti letech. No zároveň mě to tak nějak přimělo k přemýšlení o tom, že bych možná sbalila za rok kufry a odjela do Itálie, když mám jednoroční kurz za sebou nebo teď začnu učit se francouzsky a za dva roky sednu na vlak směr Strassbourg. Když oni mají dost odvahy po dvou letech strávit půl roku v Německu, tak proč ne já v Itálii nebo Francii. Bohužel ta motivace k francouzštině asi bude chybět, teda pokud nepotkám nějaké jiné Francouze než ty dvě pipeny, co mám v kurzu, protože mají sice Gucci šálu a od pohledu drahý kabelky, ale odmítají komunikovat a hlavně ta druhá ma tak složitý jméno (Ludovika česky, ta druhá je Cecilka), že už jenom oslovit je nám dá práci.

No, já jdu na environmental policy...mějte se krásně, myslím na vás ;-)