Záchvaty v Jeně

V Jeně mě chytá jeden záchvat za druhým. V pátek to byl záchvat stesku, že mi má drahá rodinka nenapsala ani smsku. Včera to byl záchvat vzteku, že doma nefungují sluchátka na skype. Dneska to byl záchvat geniality. Dokázala jsem postaršího Němce nasměrovat do obchodu a ještě jsem mu pomohla koupit jízdenku. Taky jako jedna z prvních už mám vyřešenou banku, čímž jsem dneska dostala svoji studentskou kartičku TROSKA. Ode dneška jsem taky majitelkou německého telefonního čísla (o složitosti procesu jindy). A to všechno zvládnuté bez tutora ;-) Záchvaty bezmocnosti nad složitostí byrokracie snad skončily.
Nejčastěji to mám však záchvaty zimy, protože kromě
úterý, kdy jsme přijely, tady ještě nebylo pořádně hezky. Výsledek je pseudo-chřipka a málo fotek. Takže na procházky nechodíme, moc nefotíme a je to takové šedé. Tedy tu šedou taky občas rozzáří módní kreace místních obyvatelek. Velmi často je zde k vidění neonový pruh vlasů, nejčastěji fialová a růžová. Dneska jsem viděla holčičku, nekecám, mohlo jí být tak 12, co měla přebarvený vlasy na blond, make-up a naprosto dokonale sladěný obleček v neonově růžové v kombinaci s černo-šedou károu. Její kamarádka byla něco podobného, jenom růžovou nahradila střídmější černou.  
Včera byl v Jeně fotbal, místní druholigový tým vyhrál 3:0 a my byly v té době zrovna ve městě, takže tam i zpátky s námi jeli fotbaloví fanoušci. Byly to zástupy lidí v modro-žluté barvě, každý s podprdelníkem v podpaží. Jeden fanoušek na mě v tramvaji málem sletěl, ale nebylo to alkoholem, ale nečekaným bržděním pana řidiče. Za 14 dní jdeme na fotbal taky...musíme si ještě pořídit ty polštářky pod pozadí. Byly jsme vlastně pozvány už na včerejší zápas, ale musely jsme dát přednost prohlídce dějiště bitvy u Jeny a důkaz jsme poslaly docentu Lachovi. Tak jestli Vám to neukázal, tak zanechávám důkaz místo slibů i zde. A teď hají, zítra píšeme test z němčiny.