Krásné Lipsko a zelená Jena

Esej do Olomouce dopsána v pátek v noci, hurá do Lipska v sobotu! Lipsko je nádherné. Už když jsme přijeli na nádraží a já naproti nástupiště uviděla známou zkratku MNG, věděla jsem, že se mi tu bude líbit. Lipské nádraží je jak říkají místní „velký obchodní dům s přístupem na koleje“. Je to prostě obrovská třípatrová budova nabitá obchody a restauracemi, takže když vám ujede vlak, nemusíte se bát, co budete v mezičase dělat. Spíš si myslím, že problém je nezakoukat se v obchodem a nenechat si ujet vlaky. Do roku 1934 bylo nádraží rozdělené na pruskou a saskou část, proto je tak velké. Ale je opravdu nádherné. Už jen z toho důvodu jsem začala litovat, že jsem se rozhodla pro Jenu a nejela raději do Lipska. Musela jsem se uklidňovat jedině tím, že velké město znamená více peněz, o čemž mě přesvědčila už jen návštěva místní toalety. Přátelé, 1,10 €. Znovu opakuji, jedno euro a deset centů za návštěvu toalety. Když si uvědomíte, že je tam v obchodní centrum a po třech hodinách courání se po obchodech člověk prostě musí…A pozor, po měsíci a půl usilovného hledání ve třech německých městech jsem v Lipsku objevila své druhé baleríny! Ty fialové s černou krajkou a mašličkou. Jééé.
Po obědě (velmi dobré asijské nudle) jsme šli na dvouhodinovou prohlídku města. Prošli jsme kolem nejvyšší budovy města, prošli k náměstí s divadlem a budoucím školním campusem, pak pár obchodních pasáží (Lipsko je tradičně město veletrhů) a nakonec došli k Thomaskirche, známé díky Johannu Sebastianovi Bachovi. Ve městě se hodně rekonstruuje, takže bude potom ještě krásnější než předtím. Bohužel počasí nebylo zrovna ideální, chvilkami zataženo, chvilkami slunečno, pak pršelo a tak furt dokola. Ale město nádherné. Musím na druhou stranu přiznat, že v Jeně není tolik divných individuí nosících gothic style nebo s vlasy přebarvenými na fosforově zelenou, v Jeně nejsou žebráci a přiopilí Němci žebrající o peníze na další chlast.
Jinak jak jsem říkala na počátku, že jsem si na Jenu ještě neudělala názor, tak cestou domů jsem ve vlaku přemýšlela a názor už mám. Jena je prostě zelená. Všude kolem jsou kopce, strašně moc trávy a prostě kam se člověk podívá, vidí zeleň a sem tam beton. Asi proto mi nějak extra nepřirostla k srdci, protože já zelenou moc nemusím. V podstatě když nad tím přemýšlím, mám asi čtyři kusy oblečení v zelené barvě, což je v porovnání s ostatními barvami žalostný počet. Jestli se o Jeně dá něco říct, tak jen to, že to je opravdu pidi město. Má stejný počet obyvatel jako Olomouc, ale v Olomouci těch 100 000 lidí jde vidět, tady mi to nepřijde. Měli by asi znovu přepočítat obyvatelstvo. Navíc mi hodně vadí, že tu na mě nikde nedýchá historie. Jsem rozmazlená z Olomouce a Prahy, že kamkoliv kouknu, uvidím nějaký krásný baráček a nebo kašnu. Tady jsou dva kostely, kousek hradeb, jedna kašna , jedna socha a ten šrot na campusu. Dokonce už ani ten horolezec na laně tu není a nemám ponětí, co se s ním stalo. Tím nechci Jenu shazovat, spoustě lidem se strašně líbí a nemohou si ji vynachválit. Jenomže já jsem raději ve větších městech, o kterých neřeknu jenom „hm, hezký“, ale kde mne něco zaujme natolik, že můžu říct „wow“. Třeba to ještě přijde…