Thursday, June 26, 2008

Fotbal aneb Tuhle vojnu vyhrajeme




V Německu je hodně věřících. Někteří věří v Boha, někteří v Alláha, ale všichni teď věří německému fotbalovému týmu. Toto náboženství je poměrně nakažlivé, takže i ateisti už mu propadli a vesele mávají černo-červeno-zlatýma vlaječkama.
Němci včera vyhráli. Nevím, jestli říct že překvapivě, prostě vyhráli. Samozřejmě my Erasmáci jim to všichni přejeme, protože naše týmy už vypadly a Turci jsou prostě Turci. Hospody byly narvány už v osm a my si neměli moc kam sednout, nakonec jsme se mačkali, ale seděli. Stejně jsme nakonec spíš stáli, protože to bylo moc nervů, když dvakrát vypadl signál z Basileje. Ale bylo to fajn. Jsem sice furt marod, ale už tolik nesmrkám a nekašlu, tak jsem si mohla dovolit být chvilku ve společnosti. Holky mně a Maru do neděle půjčily vlajky, tak jsme cestou domů mávaly o sto šest. Prošly jsme i kolem tureckého stánku s kebabem, kde na nás personál pokřikoval, že jsme hráli líp. Celkem jsme uvažovaly, že jim s těma vlajkama dáme přes hlavu, protože jsme Češky a nebýt Turecka, tak s Němcema hrajeme my. Střed města policie pro auta uzavřela. Usínaly jsme opět za zvuku klaksonů a oslavujících Němců, kteří věří, že v neděli zase uvidí svoji kancléřku, jak se raduje z vítězství spolu s nimi.

3 komentářů:

Anonymous said...

Jaká by asi byla sounáležitost, kdybychom s Němci hráli my? :o)

jessi.verca said...

Šári, to by žádná nebyla ;-) Ale bála bych se jít s českou vlajkou do hospody plné Němců ;-)

Anonymous said...

nejlepši strategie je zapirat vlastni narodnost;)