Jsem nemocná a musím přiznat, že mne to překvapilo.
Sice jsem ve čtvrtek, když jsme jely zpátky do Jeny, měla v McDonaldu zmrzlinu a v jednom vlaku byla zbytečně zapnutá klimatizace, ale v pátek mi bylo dobře. O to víc jsem byla v šoku, když jsem v sobotu ráno nemohla polknout, jaký knedlík mi v krku vznikl. Doma tuhle situaci řeším plínkou a kapesníkem namazaným sádlem, což sice naprosto nesnáším, ale vím, že to zabírá. Tady není ani plínka, ani kapesník, ani sádlo. Dala jsem si na krk šátek a předávkovala se cucavými bombony v domnění, že to bude lepší. Nebylo. V neděli jsem jen ležela v posteli a pila kafe, abych trocha zvedla nízký tlak. Při pohledu na bombony mi bylo špatně, tak jsem začala cucat gumový medvídky. Na krk sice nejsou, ale chutnají líp. Celý víkend jsem nebyla schopná mluvit. Konverzace s Maru probíhala tak, že ona na mne mluvila a já jí odpovídala přes ICQ. Večer jsem chtěla jít do hospody s děckama na zápas Itálie se Španělskem, tak jsem celý den poslušně mlčela, abych aspoň mohla pozdravit a objednat si u číšníka.
Zápas jsme sledovali ve sportovní hospodě ve složení 1/3 Italové, 1/3 Španělé (od nás tam byla jen jedna Španělska, druhý Španěl fandit Itálii, bo je Katalánec a zbytek těch lidí jsem viděla poprvé v životě) a 1/3 ostatní národnosti. Já fandila Španělsku, Maru Itálii. Ale ono to stejně bylo jedno, bo fotbal to byl průměrný, větší sranda byla pozorovat fanoušky v hospodě, jak se navzájem přeřvávají. Ve 105. minutě zpívaly obě skupiny naráz své hymny a celý zápas zněly bojovné písně, místy hodně připomínající naše dětské songy typu "kočka leze dírou". Nakonec byli smutní Italové, ale čekala jsem, že to budou brát tragičtěji. Asi sami ví, že si tu výhru nezasloužili...
Sice jsem ve čtvrtek, když jsme jely zpátky do Jeny, měla v McDonaldu zmrzlinu a v jednom vlaku byla zbytečně zapnutá klimatizace, ale v pátek mi bylo dobře. O to víc jsem byla v šoku, když jsem v sobotu ráno nemohla polknout, jaký knedlík mi v krku vznikl. Doma tuhle situaci řeším plínkou a kapesníkem namazaným sádlem, což sice naprosto nesnáším, ale vím, že to zabírá. Tady není ani plínka, ani kapesník, ani sádlo. Dala jsem si na krk šátek a předávkovala se cucavými bombony v domnění, že to bude lepší. Nebylo. V neděli jsem jen ležela v posteli a pila kafe, abych trocha zvedla nízký tlak. Při pohledu na bombony mi bylo špatně, tak jsem začala cucat gumový medvídky. Na krk sice nejsou, ale chutnají líp. Celý víkend jsem nebyla schopná mluvit. Konverzace s Maru probíhala tak, že ona na mne mluvila a já jí odpovídala přes ICQ. Večer jsem chtěla jít do hospody s děckama na zápas Itálie se Španělskem, tak jsem celý den poslušně mlčela, abych aspoň mohla pozdravit a objednat si u číšníka.
Zápas jsme sledovali ve sportovní hospodě ve složení 1/3 Italové, 1/3 Španělé (od nás tam byla jen jedna Španělska, druhý Španěl fandit Itálii, bo je Katalánec a zbytek těch lidí jsem viděla poprvé v životě) a 1/3 ostatní národnosti. Já fandila Španělsku, Maru Itálii. Ale ono to stejně bylo jedno, bo fotbal to byl průměrný, větší sranda byla pozorovat fanoušky v hospodě, jak se navzájem přeřvávají. Ve 105. minutě zpívaly obě skupiny naráz své hymny a celý zápas zněly bojovné písně, místy hodně připomínající naše dětské songy typu "kočka leze dírou". Nakonec byli smutní Italové, ale čekala jsem, že to budou brát tragičtěji. Asi sami ví, že si tu výhru nezasloužili...
2 komentářů:
Brzo se uzdrav.
Díky, už je to lepší...jsem bohužel nakazila Maru, tak teď obě sedíme na posteli a snažíme se synchronizovat to kašlání, aby to aspoň znělo trocha rytmicky ;-)
Post a Comment