Je červenec a já trčím ve škole

Sedím v knihovně a jsem naštvaná. Důvodů je několik. Už jen z principu člověk může být naštvaný, že je červenec a on sedí v knihovně nad knihami o německém sjednocení a píše referát, co chtěl mít napsaný vlastně už v neděli. Jestli ho dneska dokončím, bude to zázrak, ale jelikož musím do úterý udělat druhý, tak to vidím na další zábavné odpoledne ve třicetistupňovém vedru bez pravidelného přísunu tekutin.
Jinak je středa, což už téměř automaticky vede k tomu, že mne naštvala Gertruda. Jednak mi dala dvojku z poslechu, jednička mi utekla o jeden bod (=měla jsem tam dvě chyby) a ta druhá chyba byla to, že jsem jí místo jednotného čísla napsala množné. Navíc jsme měly s Maru rozhovor, kde nás stále přerušovala, že to říkáme moc rychle a neděláme pauzy. Jakoby neviděla, že máme obě obvázaný krk šátky a jsme rády, že vůbec mluvíme. Do třetice mne naštvala tím, že v pondělí máme další poslech a že chce po nás ještě jeden rozhovor...stručně řečeno se nemůžeme dočkat, až konečně 16.7. slavnostně naposledy vstaneme v 6:30 a dáme jí sbohem a šáteček. 
Vlastně ani nemám co víc napsat, můj život se momentálně točí kolem Kohla, Bushe a Gorbačova, tak až to Německo opět sjednotím, možná napíšu i něco vtipného...