Jet na jih rovná se v Německu jet na Západ. Ideologicky, ne geograficky. Stuttgart leží v Baden-Württembergu, spolkové zemi, kterou se snad v životě nenaučím dobře napsat a vyslovovat, nějak mi tam to „R“ nejde přes pysk. Každopádně jsem tam jela navštívit Carmen, Němku, co letos maturovala. Poznaly jsme se loňské léto v Praze přes jejího milého tatínka, co byl můj kolega a jelikož tam taky dělala brigádu a já byla jediná v okolí plus minus v jejím věku, tak jsme spolu párkrát někdy byly. Její rodiče nebyli moc nadšení, aby sama jela až do Jeny, tak jsem musela já za ní. Ne že by mi to vadilo. Carmen nebydlí přímo ve Stuttgartu, ale 30 km od něj, ve vesničce Hochdorf, no…už venkov. Ale bylo to fajn.
Přijela jsem v pátek do Stuttgartu, kde jsem měla čtyři hodiny čas, než se s Carmen setkám, tak jsem tam oběhla obchody, město moc ne, a vyčerpaná chozením jsem nasedla na vláček a jela směr vesnička. Carmen totiž přes léto pracuje v nějakém obchodě na kase, tak jsme se setkaly až večer, trocha pokecaly a ráno jsem byla chvilku sama, bo Carmen musela zase do práce, ale mně to nevadilo, četla jsem si německé časopisy a bylo fajn. Odpoledne jsme jely do městečka Esslingen, kde je hodně hrázděných domečků.
Sranda přišla večer...Carmen byla pozvaná na rozlučkové grilování spolužačky, co na rok odjíždí do Peru dobrovolně pomáhat místnímu obyvatelstvu. V průběhu večera jsem se dozvěděla (vlastně poté, co jsem se Carmen přeptala, protože to jejich švábské plkání bylo těžký pochopit), že podobný nápad má další spolužačka s Chile, pak že někdo jede do Indie a jedna slečna dva roky už šetří peníze, aby mohla jeden rok s batohem na zádech cestovat po Austrálii. Jsem si říkala, jestli ti o tři roky mladší děcka jsou jiná generace nebo je to tím, že jsou Němci. No fakt jsem hleděla. Ve dvanáct jsme dojely do STT, kde po ulicích bylo neobvyklé množství párečků stejného pohlaví, tak jsme usoudily, že se asi něco dělo přes den. Šly jsme do super klubu, bez poplatků za vstup, krásný sedačky, dva parkety. Jediný problém byl, že většina lidí seděla před klubem a kecala a tancovalo tak 10 lidí. My byly s Carmen tak trocha grogy, tak jsme seděly taky a čekaly, až se to rozjede. Když se to po hodině nerozjelo, jely jsme domů. Cestou jsme potkávaly krásné, urostlé…gaye. Už v pátek jsem měla pocit, že v tom městě je hodně metrosexuálů, ale v tu noc to byl fakt extrém, tak jsem si to město osobně překřtila na Regenbodenstadt. Ještě jsem udělaly pár fotek u výstavy medvídků, u které jsme zmokly, jak kropili trávník.
V neděli jsme jely na druhou stranu, do švábských Alp, vylezly nějaký kopec na hrad, mrkly na výstavu, jak se kdysi žilo v Německu a večer přijeli rodiče z návštěvy příbuzných, tak jsme si jen tak povídali. No a v pondělí jsem ještě byla pár hodin ve STT nafotit pár fotek a pak už zpět do Jeny.
Přijela jsem v pátek do Stuttgartu, kde jsem měla čtyři hodiny čas, než se s Carmen setkám, tak jsem tam oběhla obchody, město moc ne, a vyčerpaná chozením jsem nasedla na vláček a jela směr vesnička. Carmen totiž přes léto pracuje v nějakém obchodě na kase, tak jsme se setkaly až večer, trocha pokecaly a ráno jsem byla chvilku sama, bo Carmen musela zase do práce, ale mně to nevadilo, četla jsem si německé časopisy a bylo fajn. Odpoledne jsme jely do městečka Esslingen, kde je hodně hrázděných domečků.
Sranda přišla večer...Carmen byla pozvaná na rozlučkové grilování spolužačky, co na rok odjíždí do Peru dobrovolně pomáhat místnímu obyvatelstvu. V průběhu večera jsem se dozvěděla (vlastně poté, co jsem se Carmen přeptala, protože to jejich švábské plkání bylo těžký pochopit), že podobný nápad má další spolužačka s Chile, pak že někdo jede do Indie a jedna slečna dva roky už šetří peníze, aby mohla jeden rok s batohem na zádech cestovat po Austrálii. Jsem si říkala, jestli ti o tři roky mladší děcka jsou jiná generace nebo je to tím, že jsou Němci. No fakt jsem hleděla. Ve dvanáct jsme dojely do STT, kde po ulicích bylo neobvyklé množství párečků stejného pohlaví, tak jsme usoudily, že se asi něco dělo přes den. Šly jsme do super klubu, bez poplatků za vstup, krásný sedačky, dva parkety. Jediný problém byl, že většina lidí seděla před klubem a kecala a tancovalo tak 10 lidí. My byly s Carmen tak trocha grogy, tak jsme seděly taky a čekaly, až se to rozjede. Když se to po hodině nerozjelo, jely jsme domů. Cestou jsme potkávaly krásné, urostlé…gaye. Už v pátek jsem měla pocit, že v tom městě je hodně metrosexuálů, ale v tu noc to byl fakt extrém, tak jsem si to město osobně překřtila na Regenbodenstadt. Ještě jsem udělaly pár fotek u výstavy medvídků, u které jsme zmokly, jak kropili trávník.
V neděli jsme jely na druhou stranu, do švábských Alp, vylezly nějaký kopec na hrad, mrkly na výstavu, jak se kdysi žilo v Německu a večer přijeli rodiče z návštěvy příbuzných, tak jsme si jen tak povídali. No a v pondělí jsem ještě byla pár hodin ve STT nafotit pár fotek a pak už zpět do Jeny.
0 komentářů:
Post a Comment