Hned v pondělí po zkoušce jsem já s Maru jela ze její maminkou do Würzburgu, to je v Bavorsku. Ale člověk nesmí říct, že to je Bavorsko, protože oni jsou hrdí Frankové, tak musím říkat, že jsem byla u Franků. Bylo tam hodně vína, strašně moc vinic a malých vinárniček…ještě tak pít to víno, že…Maruščina maminka do mě během půl hodiny nalila dvě deci a já si připadala velmi, VELMI opilá. Jinak město nádherné. Myslím, že vedle Berlína to nejhezčí, co jsem v Německu zatím viděla. Moře věžiček, krásné barokní budovy, sympatické domečky a náměstíčka..opravdu fajn město. Byla jsem na prohlídce Rezidence, překrásné budovy téměř zničené po druhé světové válce a musím říct, že opravdu se nedivím, že je od roku 1981 na UNESCO listině.
Jeden den jsem si s Maru udělaly výlet do Nürnbergu, o kterém český člověk slyšel rozhodně víc než o Würzburgu, ale nějak mne Nürnberg moc neoslovil, ani nevím proč. No ale rozhodně jsme tam měla největší zážitek z celého týdne, když jsme šly s Maru městem a řekly jsme si, že zpátky na nádraží nepůjdeme stejnou cestou, ale vezmeme to podél hradeb. Jdeme…jdeme…a najednou tam je cedulka, že vstup do 18ti let zakázán a žádné fotografování. Moc tomu nevěnujeme pozornost…jdeme dál…a najednou z okna na nás kouká stará paní s moc velkým výstřihem. Jdeme dál a je tam další paní, co čte časopis přímo proti oknu v minisukni…třetí okno a tam je mladší paní, kouří cigáro a má nějak moc roztažené nohy. No prostě jsme se ocitly v bordel-čtvrti. No kdy se vám jindy stane,že jdete ve tři odpoledne městem a už z dálky vidíte přemalovanou černošku se silikonovýma čtyřkami, jak se vyklání z okna a hledá zákazníka. Každopádně tohle nebyl důvod, proč na mne Nürnberg tak moc nezapůsobil. Rozhodně mne tam štvalo, že cestou na náměstí bylo mnoho architektonicky zajímavých budov totálně degradovaných tím, že dole dali Burger King nebo nějakou italskou zmrzlinu. Každopádně Würzburg oproti tomu je krásné, čisté město, kde na břehu Mainu je malá pláž a večer tam hrají latinu. Dovedu si představit žít tam. Akorát bych se musela naučit pít to zatraceně trpký bílý víno.
Jeden den jsem si s Maru udělaly výlet do Nürnbergu, o kterém český člověk slyšel rozhodně víc než o Würzburgu, ale nějak mne Nürnberg moc neoslovil, ani nevím proč. No ale rozhodně jsme tam měla největší zážitek z celého týdne, když jsme šly s Maru městem a řekly jsme si, že zpátky na nádraží nepůjdeme stejnou cestou, ale vezmeme to podél hradeb. Jdeme…jdeme…a najednou tam je cedulka, že vstup do 18ti let zakázán a žádné fotografování. Moc tomu nevěnujeme pozornost…jdeme dál…a najednou z okna na nás kouká stará paní s moc velkým výstřihem. Jdeme dál a je tam další paní, co čte časopis přímo proti oknu v minisukni…třetí okno a tam je mladší paní, kouří cigáro a má nějak moc roztažené nohy. No prostě jsme se ocitly v bordel-čtvrti. No kdy se vám jindy stane,že jdete ve tři odpoledne městem a už z dálky vidíte přemalovanou černošku se silikonovýma čtyřkami, jak se vyklání z okna a hledá zákazníka. Každopádně tohle nebyl důvod, proč na mne Nürnberg tak moc nezapůsobil. Rozhodně mne tam štvalo, že cestou na náměstí bylo mnoho architektonicky zajímavých budov totálně degradovaných tím, že dole dali Burger King nebo nějakou italskou zmrzlinu. Každopádně Würzburg oproti tomu je krásné, čisté město, kde na břehu Mainu je malá pláž a večer tam hrají latinu. Dovedu si představit žít tam. Akorát bych se musela naučit pít to zatraceně trpký bílý víno.
1 komentářů:
Trpké bílé víno? jsi barbar a nevíš, co je dobré!!! sestra
Post a Comment