Není úterý jako úterý a ne každá středa je tak fajn

Z NĚJAKÉHO DŮVODU MI SEM DNESKA NEJDOU HODIT FOTKY, BUDU SE TO SNAŽIT NAPRAVIT!!!

Tak tento týden jsem musela přežít opravdu hlavně úterý. Psala jsem test z EU. Při mé klasické učební metodě (tedy že mám možnost učit se od pátku, takže na to v pátek nesednu, v sobotu jedu pryč, v neděli si podtrhnu nadpisy, v pondělí to přečtu poprvý a pak v úterý v šest ráno začnu stresovat) jsem se snažila to vše nahustit do hlavy. V němčině to nebyla taková prdel, jak jsem čekala. A ten test nebyl zrovna nejlehčí...pořád se ptal, kdy bylo něco poprvé zmíněno, na což používal slovo festschreiben a samozřejmě se ptal na Německo - počet poslanců, jméno komisaře, jméno prezidenta evr.parlamentu a taky se ptal na věci, co mi při přednášce přišly jen jako doplněk..no naštěstí to byla EU, takže jsem to z Česka znala a doufám, že přivřou oči. Těžko říct, jak to známkují, byly tam dvě esejovité otázky na 20 bodů, ale sice jsem popsala, co se dalo, ale tak jestli to stačí na 20 budů nevím. No uvidíme. 

Kdo by čekal, že to odevzdám a mám padla pro úterý, tak se mýlil. Měla jsem dvě hodiny poté referát do semináře Islam in der Bundesrepublik. Na téma Islam in Frankreich. Haha...s mojí nulovou francouzštinou (teda pominuly věty "jmenuji se Veronika", "mám hlad jako vlk") jsem musela v pondělí večer ještě zajít za mojí tutorkou, co byla rok na Erasmu ve Strassburku (čirá závist!!!), aby mě naučila vyslovovat některé organizace, o kterých jsem mluvila. Vyučující chtěl handout už o týden dopředu a já mu rovnou řekla, ať nepočítá s tím, že tam dám jen nějaké odrážky, že to pěkně budou celé věty, protože nemám zájem, aby se mě pak Němci ptali, co tím myslím, jenom proto, že to v handoutu měli napsané ve dvou slovech místo celé věty. On s tím naštěstí souhlasil. Po EU jsem byla naprosto utahaná a v knihovně jsem to po sobě poprvé četla...no..četla...jsem na to koukala a usilovně myslela na svoji postel. Docent měl naprosto výbornou náladu, nevím, jestli to bylo zataženou oblohou nebo že už to bylo naposledy....ale tak nejdřív půl hodiny kecal on a pak pustil mě. A já četla...a četla...a četla...a nikdo mě neposlouchal (klasika na tom semináři) a pak jsem dočetla, zeptala se, jestli jsou otázky, nikdo se naštěstí neptal a vyučující mě za chvíli poslal sednout na místo. Díkybohu, protože jak jsem dočetla a podívala se z toho statického papíru na pohybující se lidi, málem jsem sebou sekla, jak se mi točila hlava. Jsem se pak opřela o lavičku a poslouchala, co doplňuje druhý referující, neměla jsem zájem, aby mě docent nějak křísil před tabulí. (Všichni hezcí kluci seděli vzadu.) A on pak mluvil o zákazu nošení šátku ve Francii, pak z něj vypadlo, že na to psal diplomku a pak to nějak uběhlo. Jsem za ním na konci zašla a poděkovala a on řekl, že referát byl dobrý a i ta výslovnost ušla. Jsem se mu přiznala, že jsem hodně unavená po tom testu a že mu na sekretariátě nechám svůj výkaz, co mi musí potvrdit. No jsem fakt ráda, že tady nemusím psát zápočet, bo bych s tím měla šíleně moc práce, naučit se všechna ta slovíčka, co se k náboženství vztahují.

A přišla středa. Slavnostní středa. Gertruda si nás pozvala až na 9:30 a dala nám naše výkazy a naše certikáty. Mám průměr 1,3..Maru taky...jééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé. Náš ročník byl poslední, kdo ten certifikát mohl dostat, protože od dalšího semestru to už nehodlá rozdávat. Máme štěstí, že jsme to ještě stihly. Jako správná ženská jsem to oslavila...ehm..nákupy. Koupila jsem si tu krásnou tašku z Deichmanna, co už mám vyhlídnutou z Česka, kterou jsme hledali s Jurajem ve Frankfurtu a o které mi v obchodě číslo jedna v Jeně řekli, že to snad ještě někdy dostanou. Naštěstí jsem jí našla v obchodě číslo dvě, znárodnila a ode dneška mi říká pane. (Juraj, questa la borsa..magnifica, vero?).