Rozdíl mezi Čechem a Němcem...

..je byrokracie.

A není to tak, že jedna země je více byrokratická než ta druhá, ono je to tak vyrovnané, ale každý bazíruje na něčem jiném. V Česku například člověk, když si chce založit paušál u O2, nemusí k tomu mít otevřený účet v bance. Tady to tak nefunguje. Člověk musí mít účet, a nejen to, musí být účet i aktivní určitý počet dní. V praxi to vypadá asi takto - ve středu jsem založila účet, co měl být aktivní od pátku. V pátek jdeme do banky, účet opravdu aktivní je, takže v sobotu jdeme do O2 s tím, že už chci své německé číslo. Paní mi vysvětlila, že až v pondělí, čemuž už teď nevěřím, protože mlela něco o tom, že prověření účtu může trvat až týden.
Další ukázka německé byrokracie je potvrzení o zaplacení studijního poplatku. Jak už bylo řečeno, účet aktivní od pátku, uložila jsem si tam peníze, převedla část na zaplacení studijního poplatku (v Německu musí mít každý student účet na své jméno, zaplatit tento poplatek cash prostě NEJDE). Paní mi dala potvrzení o převodu, ale zároveň vysvětlila, že univerzita požaduje ne potvrzení o převodu peněz, tedy že zmizely z mého účtu, ale potvrzení o příchodu peněz na její účet, tedy že univerzitě mé peníze přibyly. V praxi to znamená, že se mám v pondělí nebo úterý znovu stavit v bance, kde mi to potvrzení dají, pak jít do international office a konečně dostanu svoji studentskou kartičku jménem Troska (fakt...je to zkratka pro Studentenausweis).

Naopak Česko je více byrokratické v tom, že při zakládání účtu karta a PIN přijdou poštou (nebo kartu vyzvedáváte v bance) a dopisy jsou do vlastních rukou. Tedy přijde prý obyčejný dopis. Coby typický Čech byl můj myšlenkový pochod jasný - dostala jsem se do stresu, že to pošta ztratí (viz česká pošta), že mi dopis někdo vezme (viz typické české chování) a tím už své úspory nikdy neuvidím (viz typická česká starost o vlastní finance). Tady si lidi nějak věří sobě navzájem, což je pro nás trochu novinka.
Ani pan domácí se na nás nepřišel podívat, takže ani neví, jestli jeho byt neokupuje dvojice narkomanových Češek nebo slušné vychované děvčice z Moravy. V týdnu jsme si koupily kabel na net, ale naštěstí se podařilo zprovoznit wifi, takže není potřeba. Maruška instinktivně poprosila Franka (spolubydlící), aby tam ten kabel vrátil on. Frank řekl, že není problém, ale ptal se na důvod proč. Jsme mu začaly vysvětlovat, jak by to dopadlo v Česku, kdyby cizinec šel něco vracet (tedy že by malý český člověk spoléhal, že cizinec nezná naše zákony a namluvil by mu, že u nás vrácení zboží neprovádíme, případně by se s ním odmítal naprosto bavit a konverzaci zakončil větou "I don´t speak English" a bylo by). Frank se na nás díval celkem udiveně. Kulturní rozdíly mezi Němci a Čechy tedy existují.

Frank od nás dostal mini-učebnici češtiny určené pro Němce, tak se učí. Už ví, že u nás bude asi radar, zná volební preference českých komunistů a složení české vlády. My naoplátku známe jeho CD s německými skupinami a víme, jak zpívá karaoke po deci slívky. Frank je fakt strašně hodný, vychází nám maximálně vstříc a nevadí mu, že jsem včera měla
nějakou blbou náladu, tak abych se uklidnila, přerovnala jsem všechny poličky v kuchyni. A dneska jsme jedly jeho chleba a v plánu je i společné vaření.

Dneska jsem zkusila druhý preclík, z pekařství kousek od Kauflandu. Byl výborný, takový, jak si je pamatuju. Ještě zkusím nějaký v centru města.

Kurz němčiny dneska není v mé skupině (Maja ho má), včera jsme opět nic moc nedělaly, v úterý píšeme test, kde zjistím, jak na tom s němčinou jsem. Ve své skupině mám lidi, kteří mluví naprosto nádhernou němčinou (Polky, Slovenka, Běloruska, nám Českám to taky jde...samý východ) a pak lidi, co nemluví skoro vůbec (Ameríci, Francouzsky), pak takový ten střed (Italové, Anglán, Španěl, Brazilka měřící asi 150 cm), co se musí trochu rozmluvit, ale asi to půjde. No od někerých jsem se dozvěděla, že se učí německy teprve dva-tři roky, tak tady taktně mlčím o tom, že já začala ve svých pěti letech. No zároveň mě to tak nějak přimělo k přemýšlení o tom, že bych možná sbalila za rok kufry a odjela do Itálie, když mám jednoroční kurz za sebou nebo teď začnu učit se francouzsky a za dva roky sednu na vlak směr Strassbourg. Když oni mají dost odvahy po dvou letech strávit půl roku v Německu, tak proč ne já v Itálii nebo Francii. Bohužel ta motivace k francouzštině asi bude chybět, teda pokud nepotkám nějaké jiné Francouze než ty dvě pipeny, co mám v kurzu, protože mají sice Gucci šálu a od pohledu drahý kabelky, ale odmítají komunikovat a hlavně ta druhá ma tak složitý jméno (Ludovika česky, ta druhá je Cecilka), že už jenom oslovit je nám dá práci.

No, já jdu na environmental policy...mějte se krásně, myslím na vás ;-)

Pokoj

Uni-Campus: Kunst oder Schrott?

Uni-Campus

Okolí domu II.

Okolí domu

Domov

Jena - Woche 1

Socializace nastala aneb Preclík nalezen!!!

Ahoj,
takže jen pro úvod odpověď na otázku, která jsou dvě nejhezčí města v Česku. Tak první je samozřejmě Praha, a to druhé je Český Krumlov, i když mé hanácké srdce se s tím těžko smiřuje. Jinak Jena je stejně velká jako Olomouc, což na německé poměry znamená pidiměsto, univerzita je stejně velká jako olomoucká, což je tedy taky malé, ale zase se dá nazvat prestižní, teda ne v celkém Německu, ale v bývalé NDR.

Jinak dneska začal "německý kurz". Píšu to v uvozovkách, bo to odmítám nazývat opravdovým kurzem, spíš to je hra, jak se mezi 
sebou seznámit v rámci programu Eramus. S Maruškou (kolegyně politoložka z katedry, druhý ročník, z Krnova) jsme byly každá v jiném kurzu, což v podstatě má své výhody, že každá se seznámíme s někým jiným a pak se seznámíme přes tu druhou se zbytkem. No uvidíme. Hrajeme tam takový ty seznamovací hry..bez komentáře. Řekněme, že 
s některými lidmi tu druhou asi nebudeme chtít seznamovat vůbec ;-) V mojí skupině se četly dva články a pak jsme se snažily složit básničku, v Maruščině ne..no uvidíme, co bude zítra. 

Jinak jsem po roce a půl měla preclík. Preclíkové těsto je výborné. Člověk si nesmí pod pojmem Brezel představit to tvrdý, co se prodává v Česku, ale jemné křupavé pečivo. Preclík z Kauflandu nic moc, ale tak Kaufland nemá dobrý ani český rohlíky, tak si nadělám naděje, že s preclíky na tom budou lépe. Ale ještě jsem nebyla v normálním pekařství (asi z obavy, že bych ho vykoupila). Takže brzy bude pokud číslo dvě. 

Mne fakt teď nic víc nenapadá, zkusím přetáhnout fotky a něco s nima udělat...tak ještě jednou děkuji všem za milé rozloučení a vzkazy a slibuju, že s němčinou to nebudu přehánět ;-) Mějte se krásně a užívejte si deště...teda tady prší už dva dny...proto moc nefotím.

Wir sind hiiier!

Tak jsme tu. Už jsme tu skoro den. Za tu dobu jsme vypakovaly zavazadla, oběhly první kolečko úřadů a zjistily, slovo IKEA má jiný přízvuk, než jakým ho vyslovujeme. Jinak se snažíme mluvit, ale je to tak namáhavé, že ve volných chvílích ležíme na postelích a klimbáme. Občas nám asi nejde hodně rozumět, ale všichni se tváříme, že německy umíme. 

Město je krásné, propojení historického centra s moderními prvky, pak až budu mít čas, tak vyfotím. Byt je nádherný, to pak taky nějak zvěčním. Zatím nám nefunguje wifi, ale kluci se snaží přijít na řešení a snad to dopadne dobře. V podstatě jsme v panelákové čtvrti (něco jako Tabulový vrch), ale zastávka je hned u domu (a nad ní pro případ nouze ještě vrtulník)
 a domy nejsou tak blízko sebe jako v českých končinách. Navíc náš panelák je na okraji řady, 
takže fakt celkem pohoda. Tramvaje jezdí co 10 minut a jsou jako starší verze 
olomouckých nových tramvají. 

Kulturní šok asi ani být nemůže, hodně věcí funguje úplně stejně jako v Česku, takže nejčastější věta, co říkám na konci rozhovoru je "wie bei uns". Dneska jsme s našimi tutorkami obíhaly úřady, takže oficiálně bydlím v Jeně, mám prozatimní průkaz studenta, v pátek začně být aktivní mé konto a v pondělí snad budu moci založit i účet u německého provozovatele mobilních služeb, bo Maruška už německé číslo má a teď jí jedna smska ke mně přijde na skoro euro.

Takže erster Eindruck sehr positiv, mal sehen ;-)

Mějte se všichni krásně a pozdravujte ode mne mé malé městečko ;-) (Samozřejmě že tady všem tvrdím, že Olomouc je hned třetí nejkrásnější město v Česku).

Pa