Propaganda aneb Máme pěkné výročí

Včera jsme asi od 20 lidí slyšeli variaci věty „Herzlich wilkommen in Jena“. Ráno nás zdravil ředitel mezinárodní kanceláře, studenti, univerzitní sbor (jsme s nima zpívali kánon…TRAPAS), různé spolky, večer nás pozdravil prorektor a asi šest z deseti děkanů na univerzitě. A všichni do nás hustili, jak je to úžasné, že jsme právě v Jeně. Po tom celodenním propagandistickém kolotoči teda písnu aspoň něco málo o Jeně, dokud to mám v hlavě.
Tak asi základní myšlenka je, že Jena není obyčejné město bývalé NDR, ale že to je TO město. První zmínky jsou někdy z poloviny 13. století, univerzitu (alma mater jenensis) založil kurfiřt Johann Friedrich von Sachsen, který byl mezi lidem velmi oblíbený a říká se mu tu Hanfried . Stalo se tak roku 1558, takže jak by řekl docent Lach: „Máme pěkné výročí“. Jinak univerzita má v současnosti deset fakult a plus minus 21 000 studentů, což když připočtete ke stálému obyvatelstvu 100 000, tak z toho vyplývají věčně plné hospody a potřeba tří menz a šesti univerzitních kantýn.
Jinak Jena fakt není jen tak nějaké město, ten název Friedrich Schiller tu nedali jen tak a obchodní dům Goethe-Galerie nedostal to jméno ze srandy. Mezi Jenou a Výmarem pendlovali tito dva pánové a řešili spolu podstatu lidstva, takže silnici mezi těmito dvěma městy se říká „klassiker Weg“. Kromě nich tu byli aktivní i Fichte, Marx, Schelling, Schlegel, Schopenhauer coby filozofové. Tomu se říká „ das erste Blühezeit von Jena“, tedy něco jako první období rozkvětu Jeny, tentokrát ve znamení filozofie. Druhý rozkvět je už spojený s výzkumem. Jena je spojena se třemi jmény, po kterých tu pojmenovali kde co. První z nich je Ernst Abbe, fyzik, optik a astronom. Další pán jménové Carl Zeiss a Otto Schott spolu s ním položili základy moderní optice a Firma Carl Zeiss patří ke špičkám ve svém oboru. Poslední období rozkvětu datují od roku 1995 do současnosti. Hned naproti pokoje máme Klinikum, strašně velký komplex, který je pod patronátem univerzity a někde na jiným kopci v okolí jsou další budovy, kde se provádí výzkum všeho možného. Jena bylo pro rok 2008 zvolena městem vědy, takže je tu spousta akcí týkající se této oblasti. No nic moc pro mě, ale tak člověk nemohl čekat, že by Jenu zvolili městem Evropy nebo něco, co aspoň trochu fušuje do mého oboru.
Co se mého pocitu z města týče, tak v podstatě jsem si ještě zcela názor neudělala. Nemůžu říct, že by mě vyloženě nadchlo, ale zase mě tady nic opticky neruší, nebo jak to říct. Dominantou města je věž, říká se jí prostě věž, nijak jinak. Vznikla už v 70. letech a byla pěkně hnusná (typický komunismus) a pak jí na počátku 90. let opravili a teď je hezká, kulatá a skleněná. Původně to byla knihovna univerzity, pak sem přesídlila nějaká firma, která mezitím zkrachovala, tak je tam teď jiná firma a část magistrátu. Věž je super hlavně z toho důvodu, že člověk díky ní a sousedící malé historické věži z původních hradeb celkem dost dobře ví, kde plus minus je. Uličky Jeny jsou občas zamotané, je tu spousta pasáží, takže orientační body byly první dva dny fakt nutné. Pár metrů od věže je campus. Je velký, v létě prý budeme sedět normálně na chodníku před menzou a koukat na tu hromadu šrotu, co nazývají umění.
Jinak přímo na campusu je konečná zastávka naší tramvaje od bytu, takže úplně super. Tramvaje jsou tu s dvěma kabinkami a pan řidič musí vždycky na campusu přejít tramvaj, aby pak odjel v druhém směru. Hned naproti škole je obchodní dům Goethe Galerie, což vymyslel určitě nějaký geniální obchodník, protože to člověka strašně svádí k utrácení. Když má člověk hodinu pauzu, zajde si „jen prohlídnout“ pár obchodů a vychází s nákupními taškami. Teda tak to podle mě vypadá u studentů s vysokým stipendiem, takže ti, co vyjeli přes DAAD. Aby toho nebylo málo, druhý obchodní dům je o 200 metrů dále. Snažíme se držet, protože stipko je malé a slevy v nedohlednu. V praxi to vypadá tak, že Maruška fňuká v Intersportu nad kolečkovýma bruslama za 130 € a já fňukám v Deichmannovi, že se mi tam líbí 15 párů bot a ty, co jsou ve slevě, jsou buď malý nebo nenositelný. Dneska jsme taky po obědě jen skočily pro preclík a cestou ve Forever18
 jsme si vyhlédly zase několik triček.
Mimochodem Jena je něco jako Olomouc-kočíčí hlavy, kam se podíváš. V létě v botách na podpatku to bude zajímavý. Ještě k tomu obchodnímu domu číslo dvě - střecha je spojená se zemí lankem. Když jsme v úterý přijely, tak tam byl chlap, vypadal jako horolezec a pořád lezl nahoru a dolů. Jsme na to koukaly a říkaly si, že to je super, že takhle trénuje, ale že to má nějaký krátký. Druhý den jsme šly kolem a byl tam zas. Pak jsem se na to pár dní nesoustředila a v pondělí jsem ho tam zase zahlédla, tak už jsem Máje řekla, že ten chlap je divný, že ho to furt baví. Mája se strašně rozchlámala, že to je jen model a že jí tutorka říkala, že o Vánocích o převléknou za Weihnachtsmanna. Tolik k mému společenskému trapasu a posílám důkaz, jak autenticky ten model vypadá ;-)
Jinak Jena leží v Durynsku, Durynsko je zelená část Německa, tak tu je hodně lesů a kopců a luk a strání. Člověk to moc nevnímá, když to tu ještě moc zelený není, ale tak uvidíme za pár týdnů, až něco začne kvést. Od minulé středy tady téměř furt prší nebo je zima a já mám celkem co dělat do školy, tak fakt jsem ještě nějaké procházky nestihla. Původně jsme navíc měly v plánu si za první přežitý týden v Jeně udělat nějakou radost, ale spíš jsme si koupily nutné věci. Mája si koupila hezké tričko s dlouhým rukávem, bo taky počítala, že už bude jaro a já jsem si koupila hezký zámek na skříňku do knihovny. Proč? O tom potom.

Jak někteří z nás (ne)psali test aneb němčina zde

Tak jak už jsem psala, měli jsme pětidenní kurz němčiny. Erasmáci rozdělení do šesti skupin po cca 15-20 lidech, dvě pro začátečníky, dvě pro pokročilé a dvě pro přeborníky v němčině a DaF  (Deutsch als Fremdsprache). Jsme se s Májou dohodly, že půjdeme doprostřed. Jsme 
nepočítaly, že nás rozdělí do jiných skupin. Po úvodním zděšení jsme si uvědomily, že to má své výhody. Jelikož naše vyučující mají k celé akci jiný přístup, tak jsem odpoledne většinou prokecaly zážitky, jak oni musí dělat prezentaci a my koukali na video ze 70. let o černém pasažérovi, kde měla postarší zmalovaná Němka v tramvaji monolog o globalizaci. Jinak to byly fakt spíš hry, 
ale aspoň jsme se mezi sebou slušně seznámili a pak navzájem seznámili přes sebe lidi z druhé skupiny.
K jazykové vybavenosti okolí jsem se už zmiňovala, východ mluví hezky, jih srozumitelně, na západě to je děs.
Dneska měl být test, abychom se my, co nestudujeme germanistiku, dozvěděli svoji úroveň. Podle papírů to mělo být v místnostech 217 a 220. Tak jsme s Májou naklusaly do 217, kde bylo plno. Chtěly jsme jít teda do 220, kde nás ve dveřích zastavila
Frau Iwanow, Ruska, co učí kurs, na který jsme chtěly jít. Tak nejdřív nám řekla, že to je blbost, aby se u ní psal kurz, ať jdeme zpět na 217 a počkáme, 
že ten test je rychlý a jak někdo odejde,tak si máme sednout na jeho místo. Pak za ní za chvilku šli další lidi a jak jsme stáli u ní, 
tak si nás zase zavolala a zeptala se, co vlastně chceme. Tak jsem jí řekla, že jsme z Česka a že chceme chodit na její kurz, protože nám to Petr Matyáš, co k ní chodil před rokem, doporučil. Při vyslovení jeho jména se vrásčitá tvář Rusky rozzářila a pozvala nás dál (Peťo, díky!!!!)
Takže jsme se v podstatě samostatně nominovaly na úroveň C1. Getruda na nás začala mluvit jako typická Ruska - zastrašování. Jak toho bude hodně, jak nás všechno naučí a stejně budeme pořád umět málo a nejvíc se naše obličeje zkřivily při zjištění, že kurz bude dvakrát týdně na 7:45, což je nekřesťanské a i proti všem ostatním náboženstvím...ale co se dá dělat. Übung macht den Meister, jak mi odmalička vtloukají všichni němečtí vyučující do hlavy a že jich nebylo málo. Tak jsme zapsány a v pondělí nás čeká její test, kde uvidíme, jak moc na tu C1 máme. Tahle němčina je obchodní, takže až zase přijedu pracovat do Bosche, tak mi to půjde ještě lépe než předtím ;-) 
Jinak se to dorozumím slušně. V obchodech rozumím, oni rozumí mně. S Erasmákama je to horší,
konverzace s Amíky v němčině je složitá, bo bych je s tím jejich přízvukem nejraději poslala do Bavorova, Italové se snaží, ale jejich přízvuk na druhé slabice od konce taky moc odstranit nejde a jiným zase chybí slovní zásoba, tak se dorozumíváme rukama, nohama. Nejčastější slovo, který neznáme je "podrážka", "tkanička", "prozvonit" a všichni jsme strašně líní se podívat do slovníku. Mimochodem já velmi vtipně z domova místo německo-českého slovníčku vzala anglicko-český, takže tu vařím z vody, pokud teda nejsem doma, kde je slovník v počítači. Konverzace s cizinci v němčině je celkem složitá, protože jsem prostě zvyklá na němčinu od Čechů nebo rodilých mluvčích. Asi proto mi nejvíc sedne němčina Slováků, Čechů, Bělorusů a i Rumuni jsou v poho. Ale stejně mne to svádí nějak moc se nehlídat a mluvit s chybama, když se bavím s někým, kdo v němčině seká tři chyby v jedné větě. Do latě se pak vracím tím, že si po škole pokecám se spolubydlícím Frankem o životě a jsme zase spokojená, bo slyším němčinu, jak má být.
Dneska jsme s Frankem kecali o EU, ani nevěděl, kolik má teď členů (jeho slova: "Hm...warte mal, ich denke 17...mehr?...hm...also 22, mehr bestimmt nicht...27?...echt...wow...hatte keine Ahnung"), tak jsem mu v kostce vysvětlila dějiny evropského rozšíření se zaměřením na poslední dvě vlny...chudák, asi toho na něj bylo moc. No ale aspoň se něco dozvěděl, včetně toho, že Albánie 
skutečně není na Blízkém Východě, jak si myslel. Tak máme takovou veselou domácnost.

14.10.1806 Napoleon, 6.4.2008 my ;-)

Záchvaty v Jeně

V Jeně mě chytá jeden záchvat za druhým. V pátek to byl záchvat stesku, že mi má drahá rodinka nenapsala ani smsku. Včera to byl záchvat vzteku, že doma nefungují sluchátka na skype. Dneska to byl záchvat geniality. Dokázala jsem postaršího Němce nasměrovat do obchodu a ještě jsem mu pomohla koupit jízdenku. Taky jako jedna z prvních už mám vyřešenou banku, čímž jsem dneska dostala svoji studentskou kartičku TROSKA. Ode dneška jsem taky majitelkou německého telefonního čísla (o složitosti procesu jindy). A to všechno zvládnuté bez tutora ;-) Záchvaty bezmocnosti nad složitostí byrokracie snad skončily.
Nejčastěji to mám však záchvaty zimy, protože kromě
úterý, kdy jsme přijely, tady ještě nebylo pořádně hezky. Výsledek je pseudo-chřipka a málo fotek. Takže na procházky nechodíme, moc nefotíme a je to takové šedé. Tedy tu šedou taky občas rozzáří módní kreace místních obyvatelek. Velmi často je zde k vidění neonový pruh vlasů, nejčastěji fialová a růžová. Dneska jsem viděla holčičku, nekecám, mohlo jí být tak 12, co měla přebarvený vlasy na blond, make-up a naprosto dokonale sladěný obleček v neonově růžové v kombinaci s černo-šedou károu. Její kamarádka byla něco podobného, jenom růžovou nahradila střídmější černou.  
Včera byl v Jeně fotbal, místní druholigový tým vyhrál 3:0 a my byly v té době zrovna ve městě, takže tam i zpátky s námi jeli fotbaloví fanoušci. Byly to zástupy lidí v modro-žluté barvě, každý s podprdelníkem v podpaží. Jeden fanoušek na mě v tramvaji málem sletěl, ale nebylo to alkoholem, ale nečekaným bržděním pana řidiče. Za 14 dní jdeme na fotbal taky...musíme si ještě pořídit ty polštářky pod pozadí. Byly jsme vlastně pozvány už na včerejší zápas, ale musely jsme dát přednost prohlídce dějiště bitvy u Jeny a důkaz jsme poslaly docentu Lachovi. Tak jestli Vám to neukázal, tak zanechávám důkaz místo slibů i zde. A teď hají, zítra píšeme test z němčiny.