nach Hause und zurück

Dva a půl měsíce uběhly jako voda a my jely na týden domů. Hodit zimní oblečení domů, oběhat doktory, uvidět se s našimi blízkými, zaslzet si po prohraném zápase a hlavně zapařit na politologické garden party. Doma to bylo fajn, ale stejně mi Německo chybělo, a to nemluvím jen o tom, že můžete nadávat v češtině a nikdo vám stejně nerozumí. Než jsme si na to zvykly, už jsme jely zpátky. Jedenáct hodin ve vlaku, tři přestupy, ale dojely jsme.
Přivítala nás fotbalová Jena. Hodinu po našem příjezdu začínal fotbal Německo-Portugalsko. Frank měl u sebe v pokoji kamarády a když zjistil, že internetové vysílání, které sledují, má asi dvě minuty zpoždění oproti reálné hrací době, tak se přestěhovali k nám k televizi a koukali. Chlapi nadávali a já s Maru se připravovaly do Umy, nějak jsme málo tančily za uplynulý týden ;-) Jelikož Němci vyhráli, v Umě byla optimistická atmosféra a bylo fajn vidět zase Erasmáky. Během našeho pobytu doma většina z nich byla u Ostsee nebo v Berlíně. Já ale byla mrtvá po tom cestovaní, tak jsem šla brzo domů. Ulice byly plné slavících Němců, auta houkala a lidé zpívali. Vzpomněla jsem si na atmosféru v roce 1998 u Nagana a uvědomila si, že kdyby EURO vyhráli Němci, bylo by to super. Usínala jsem za zvuků klaksonů a lidí pokřikujících "Deutschland".

Nabitý týden

Byl to náročný týden. V úterý jsme šli na Sex ve městě, který měl v Německu premiéru o týden dřív než v Česku a pak se loučili s krásným Italem, který už odjížděl domů. Ve středu slavila Polka narozeniny, ale fakt jsem neměla sílu celý den psát esej a pak ještě někam jít. Ve čtvrtek jsem se odrovnala na spinningu a pak zase psala esej a připravovala se na referát a pak večer se šlo pařit. Byla druhá erasmácká party v Rose, a k tomu navíc Ladies Night v Umě. V Umě jsme dostaly vedle vstupu zdarma Gutschein na 15 € na pití. 15 € nám stačilo na čtyři koktejly, já měla jen tři a i tak už jsem byla dost sjetá. Po půlnoci jsme se přemístili do Rose, kde jsme se vytančili a druhý den s opičkou na krku vstali a šli do školy.
V sobotu jsme jeli do Drážďan. Krásné město. Nádherné barokní domy a kostely, překrásný pohled z břehu Labe (domove líbezný…) a lepší počasí jsme si nemohli přát. Viděla jsem nádhernou Frauenkirche a šli jsme i do muzea na Rafaelovu Sixtinskou Madonnu.To je ta s andělíčky dole…No nábřeží byla nějaká akce homosexuálů, takže tam bylo spoustu párečků posedávajících naproti opeře, na podiu transexuálové zpívající německé obdoby Helenky Vondráčkové a pod podiem stánky s latexovovými oblečky a duhové vlaječky. No já s tím svým českým tričkem v bandě 12ti lidí s převahou holek asi budila dojem zástupce české lesbické menšiny..no nic.
Vlak jel v době utkání Česko-Švýcarsko, tak jsme cestou na nádraží lítali od hospody k hospodě, abychom zjistili stav utkání. Když nám potom ve vlaku napsali, že jsme vyhráli, tak jsme s úlevou padli na sedačky a nechali se unášet směr Jena.