Sommerfest

I v Jeně se konala zahradní slavnost. Narozdíl od té katederní v Olomouci byla větší, ale to je tím, že slavila celá univerzita a ne jen katedra. Akce to byla velká, ohromně velká. Tři pódia, kde se střídaly kapely a jiná vystoupení, strašně moc stánků s občerstvením, ohňostroj. Nádhera. Naštěstí vyšlo počasí, protože kdyby pršelo, byl by to děs. Mělo to neopakovatelnou atmosféru. Přijeli tam i lidi, co byl na Erasmu před dvěma lety, takže jsem zahlédla i absolventu katedry Janu.
Trochu trapné bylo to, že vyučující s polovičkami se tam promenádovali ve společenských oblecích, zatímco my klasicky v džínách. No..aspoň jsme rozeznali, kdo je student a kdo je doktorant ;-) Vzhledem k vzrůstajícímu počtu otázky "Už se učíš?" od ostatních Erasmáků mi nějak došlo, že za dva týdny je zápočtový týden. Hm...asi bych se měla učit...teda nejdřív napsat referáty a pak se začít učit. Jinak v Jeně je dneska MTV Campus Invasion 2008, kde budou hrát poměrně známé německé kapely a asi to natočí i MTV, ale vstup je za 17 €, takže to jaksi nee. Navíc píšu ty referáty, že...

Fotbal aneb Tuhle vojnu vyhrajeme

V Německu je hodně věřících. Někteří věří v Boha, někteří v Alláha, ale všichni teď věří německému fotbalovému týmu. Toto náboženství je poměrně nakažlivé, takže i ateisti už mu propadli a vesele mávají černo-červeno-zlatýma vlaječkama.
Němci včera vyhráli. Nevím, jestli říct že překvapivě, prostě vyhráli. Samozřejmě my Erasmáci jim to všichni přejeme, protože naše týmy už vypadly a Turci jsou prostě Turci. Hospody byly narvány už v osm a my si neměli moc kam sednout, nakonec jsme se mačkali, ale seděli. Stejně jsme nakonec spíš stáli, protože to bylo moc nervů, když dvakrát vypadl signál z Basileje. Ale bylo to fajn. Jsem sice furt marod, ale už tolik nesmrkám a nekašlu, tak jsem si mohla dovolit být chvilku ve společnosti. Holky mně a Maru do neděle půjčily vlajky, tak jsme cestou domů mávaly o sto šest. Prošly jsme i kolem tureckého stánku s kebabem, kde na nás personál pokřikoval, že jsme hráli líp. Celkem jsme uvažovaly, že jim s těma vlajkama dáme přes hlavu, protože jsme Češky a nebýt Turecka, tak s Němcema hrajeme my. Střed města policie pro auta uzavřela. Usínaly jsme opět za zvuku klaksonů a oslavujících Němců, kteří věří, že v neděli zase uvidí svoji kancléřku, jak se raduje z vítězství spolu s nimi.

Marod v Jeně

Jsem nemocná a musím přiznat, že mne to překvapilo.
Sice jsem ve čtvrtek, když jsme jely zpátky do Jeny, měla v McDonaldu zmrzlinu a v jednom vlaku byla zbytečně zapnutá klimatizace, ale v pátek mi bylo dobře. O to víc jsem byla v šoku, když jsem v sobotu ráno nemohla polknout, jaký knedlík mi v krku vznikl. Doma tuhle situaci řeším plínkou a kapesníkem namazaným sádlem, což sice naprosto nesnáším, ale vím, že to zabírá. Tady není ani plínka, ani kapesník, ani sádlo. Dala jsem si na krk šátek a předávkovala se cucavými bombony v domnění, že to bude lepší. Nebylo. V neděli jsem jen ležela v posteli a pila kafe, abych trocha zvedla nízký tlak. Při pohledu na bombony mi bylo špatně, tak jsem začala cucat gumový medvídky. Na krk sice nejsou, ale chutnají líp. Celý víkend jsem nebyla schopná mluvit. Konverzace s Maru probíhala tak, že ona na mne mluvila a já jí odpovídala přes ICQ. Večer jsem chtěla jít do hospody s děckama na zápas Itálie se Španělskem, tak jsem celý den poslušně mlčela, abych aspoň mohla pozdravit a objednat si u číšníka. 
Zápas jsme sledovali ve sportovní hospodě ve složení 1/3 Italové, 1/3 Španělé (od nás tam byla jen jedna Španělska, druhý Španěl fandit Itálii, bo je Katalánec a zbytek těch lidí jsem viděla poprvé v životě) a 1/3 ostatní národnosti. Já fandila Španělsku, Maru Itálii. Ale ono to stejně bylo jedno, bo fotbal to byl průměrný, větší sranda byla pozorovat fanoušky v hospodě, jak se navzájem přeřvávají. Ve 105. minutě zpívaly obě skupiny naráz své hymny a celý zápas zněly bojovné písně, místy hodně připomínající naše dětské songy typu "kočka leze dírou". Nakonec byli smutní Italové, ale čekala jsem, že to budou brát tragičtěji. Asi sami ví, že si tu výhru nezasloužili...