Nějak se to chýlí ke konci...

Přestože oficiální zápočtový týden je až od příštího pondělí, testy se píší už teď. Vlastně jsem se dozvěděla, že hodně lidí už "všechny tři" písemky napsali a mají volno. Hm...vtipné. Já včera psala první z italštiny. Ve středu se mi nechtělo učit, tak jsem jen tupě zírala do slovíček. Ve čtvrtek ráno jsem se naprosto odrovnala na spinningu, tak propocený ručník jsem ještě neměla, z instruktora Daniela kapal pot ze všech částí trika a tématem číslo jedno bylo kdo má víc propocený zadek. Tak jsem potom měla na italštinu čtyři hodiny. Jednu lekci jsem kompletně vynechala, protože mi bylo jasný, že ty slovíčka na téma jídelníček do hlavy stejně nikdy nedostanu. Při testu jsem dostala strašný okno, jak je to se členy a určováním hodin, tak uvidíme, co z toho nakonec dostanu. Z jazyků se testy asi nesmí opakovat, co jsem to pochopila. 

Po italštině se šlo na večírek. Poslední erasmácký večírek oficiálně pořádaný organizací, co se o nás stará. Abschiedparty. No někteří za dva týdny fakt už jedou domů, Amíci zvedají kotvy za tři (jedna z nich odpočítává na facebooku každý den), mně se to taky bohužel krátí a za 6 týdnů papa Německo  ;-( Snad ne na dlouho ;-) No každopádně večírek začínal v deset, přijela jsem asi s 6 lidma v půl jednácté a v klubu lidí, že se to dalo na dvou rukách spočítat. No já říkala Maru, abychom jely o tramvaj později ;-) Tak jsme si aspoň pokecali, já se zase dozvěděla nové drby. DJ byl hrozný, nejdřív hrál naprosto mimo a pak ho vždycky napadlo dávat série na jedno téma, takže jsme pak tancovali šest písniček na španělské rytmy, pak čtyřikrát za sebou reggae a pak soundtracky na filmy z Ameriky. 

Jinak mi z Jeny už trocha hrabe, tak se chystám na výlet do Frankfurtu. Jééé..mrakodrapy!!!

Není pondělí jako pondělí

Toto pondělí bylo mimořádně náročné. Jako slepý k houslím jsem se dostala k nacvičování druhé konverzace, co už mám za sebou, u Gertrudy s jednou Češkou, takže v šest ráno jsem poprvé koukla, cože to budu říkat. Pak jsem rychle zaběhla vytisknout třicet kopií svého referátu a o tři eura lehčí šla do školy. Gertruda zase toho chtěla hodně najednou, no hlavně si stěžovala, že 8 minut před začátkem hodiny tam je 6 lidí. Bez komentáře. Tak jsem chtěla jít pro ostatní, co byli v cafeterii, a to najednou dostala chuť poslechnout si ten rozhovor, no sranda. Tak jsme to odříkaly, Gertruda spokojená, že si navzájem skáčeme do řeči, takže to je živé...jsem si sedla na své místo a za chvíli už nás zase stěhovala dopředu. Dělali jsme další poslech na téma lázně, než jsem dopravila svoji židli dopředu, už to běželo, já neměla přečtený otázky, no komedie. Něco jsem napsala, pak při kontrolování se zvedla a vrátila se na místo, protože jsem si opět nezapamatovala jména dvou zámků u Bad Kösen, ale věděla jsem, že Maru je zná. Zítra se dozvím výsledky a je mi jasný, že se jí zase něco nebude líbit a nečekám lepší známku než dvojku. 

Pak přišla velká chvíle. Můj referát do semináře Aussenpolitik der USA. Před hodinou jsem šla za vyučujícím, abych mu vysvětlila, že můj handout je tak dlouhý, protože jsem pořád nemocná a nevím, jestli můj hlas vydrží ten nápor a kdyby ne, tak aby studenti měli vše napsané a dočetli si to sami. No seřval mě jak malé dítě, že ho ruším od čtení, tak jsem šla na tu hodinu vyklepaná. Tak jsem to odčetla, hlas vydržel, v určité chvíli musím přiznat, že mě to začal bavit, kdy jindy taky Němcům kecáte o americkém pohledu na jejich sjednocení, že. S jednou Němkou jsem se domluvila, že mi položí otázku, jestli mohlo být Německo neutrální a já jí to pak hezky vysvětlila a on to doplňoval a já tam stála půl hodiny, než mne konečně posadil. Mimochodem Němci tento systém předem dohodnutých otázek vůbec neznají, co dodat. Ale tak hlavně že to bylo za mnou.

Kdo by čekal, že pak přijde odpočinek, ten se pletl. Jelikož mám příští týden ještě jeden referát a vyučující bazíruje na tom, že handout k němu se musí odevzdat o týden dříve, tak jsem musela ještě sednout na islám ve Francii a pracovat. Začala jsem v pondělí ve dvě odpoledne a skončila v úterý v jednu odpoledne, se sedmihodinovou spací přestávkou. Pak jsem šla do školy a spolubydlící mi opravil chyby a já to slavnostně odevzdala.

Takže teď, v úterý večer, si dopřávám chvíle odpočinku a myslím na to, že na ten islám musím ještě spoustu načíst, naučit se na čtvrteční zápočet a hlavně na úterní test z EU. Ale vidím to na vanu a postel...

Juraj v Jeně

Přijel za mnou Juraj z katedry. Teda přesněji řečeno je teď ve Frankfurtu na jazykové škole a co by dělal o víkendu sám, když má známého tři hodiny vlakem, tak proč se nesetkat. Navíc Juraj měl vlastně původně v Jeně studovat, než se rozhodl že to vymění za Španělsko, tak aspoň viděl, o co přišel. Samozřejmě že nepřišel o nic…za hodinu jsem mu ukázala všechno podstatné v Jeně a pak jsme ještě hodinu šlapali na kopec, aby teda viděl i Napoleona a tím prohlídka města skončila. V neděli jsme jeli do Výmaru, kde jsme taky prolezli všechno možný a pak taky dvě hodiny už neměli co dělat, tak jsme to prokecali u kávy. Pokud mi to jen trochu finančně a časově vyjde, snad příští týden oplatím návštěvu já ;-) Fotky nemám, bo se vše fotilo na Jurajův foťák.