Zúčtování měsíc čtvrtý

1. Je poslední červenec a já píšu ještě dvě eseje pro Uni v Jeně. Jsem už dost vyčerpaná, že od září musím neustále něco dělat do školy a nemám takovou tu obvyklou letní myšlenkovou pauzu, kdy člověk s klidným svědomím čte internet a nemusí myslet na to, že tento článek by se mu hodil do této a této eseje. 

2. Po třech týdnech deště přišel týden tropických veder, já si do toho zablokovala krk, tak to tu je opět veselé.

3. Hodně lidí už odjelo, hodně jich odjede v době, kdy jedu já a hodně jich tu zůstane až do konce září.

4. Z nejmenovaných lidí mám silnou ponorku.

5. O víkendu jedu na poslední výlet, do Berlína, a pak už budu jen zavřená v Jeně a psát esej a ze všeho se odhlašovat.

Na jih! Podruhé!!

Jet na jih rovná se v Německu jet na Západ. Ideologicky, ne geograficky. Stuttgart leží v Baden-Württembergu, spolkové zemi, kterou se snad v životě nenaučím dobře napsat a vyslovovat, nějak mi tam to „R“ nejde přes pysk. Každopádně jsem tam jela navštívit Carmen, Němku, co letos maturovala. Poznaly jsme se loňské léto v Praze přes jejího milého tatínka, co byl můj kolega a jelikož tam taky dělala brigádu a já byla jediná v okolí plus minus v jejím věku, tak jsme spolu párkrát někdy byly. Její rodiče nebyli moc nadšení, aby sama jela až do Jeny, tak jsem musela já za ní. Ne že by mi to vadilo. Carmen nebydlí přímo ve Stuttgartu, ale 30 km od něj, ve vesničce Hochdorf, no…už venkov. Ale bylo to fajn.
Přijela jsem v pátek do Stuttgartu, kde jsem měla čtyři hodiny čas, než se s Carmen setkám, tak jsem tam oběhla obchody, město moc ne, a vyčerpaná chozením jsem nasedla na vláček a jela směr vesnička. Carmen totiž přes léto pracuje v nějakém obchodě na kase, tak jsme se setkaly až večer, trocha pokecaly a ráno jsem byla chvilku sama, bo Carmen musela zase do práce, ale mně to nevadilo, četla jsem si německé časopisy a bylo fajn. Odpoledne jsme jely do městečka Esslingen, kde je hodně hrázděných domečků. 
Sranda přišla večer...Carmen byla pozvaná na rozlučkové grilování spolužačky, co na rok odjíždí do Peru dobrovolně pomáhat místnímu obyvatelstvu. V průběhu večera jsem se dozvěděla (vlastně poté, co jsem se Carmen přeptala, protože to jejich švábské plkání bylo těžký pochopit), že podobný nápad má další spolužačka s Chile, pak že někdo jede do Indie a jedna slečna dva roky už šetří peníze, aby mohla jeden rok s batohem na zádech cestovat po Austrálii. Jsem si říkala, jestli ti o tři roky mladší děcka jsou jiná generace nebo je to tím, že jsou Němci. No fakt jsem hleděla. Ve dvanáct jsme dojely do STT, kde po ulicích bylo neobvyklé množství párečků stejného pohlaví, tak jsme usoudily, že se asi něco dělo přes den. Šly jsme do super klubu, bez poplatků za vstup, krásný sedačky, dva parkety. Jediný problém byl, že většina lidí seděla před klubem a kecala a tancovalo tak 10 lidí. My byly s Carmen tak trocha grogy, tak jsme seděly taky a čekaly, až se to rozjede. Když se to po hodině nerozjelo, jely jsme domů. Cestou jsme potkávaly krásné, urostlé…gaye. Už v pátek jsem měla pocit, že v tom městě je hodně metrosexuálů, ale v tu noc to byl fakt extrém, tak jsem si to město osobně překřtila na Regenbodenstadt. Ještě jsem udělaly pár fotek u výstavy medvídků, u které jsme zmokly, jak kropili trávník. 
V neděli jsme jely na druhou stranu, do švábských Alp, vylezly nějaký kopec na hrad, mrkly na výstavu, jak se kdysi žilo v Německu a večer přijeli rodiče z návštěvy příbuzných, tak jsme si jen tak povídali. No a v pondělí jsem ještě byla pár hodin ve STT nafotit pár fotek a pak už zpět do Jeny. 

Mezipřestávka v Jeně

Ve čtvrtek jsem musela jet zpět do Jeny, protože jsem se chtěla rozloučit s dvěma moc milýma holkama. První z nich, Frauke (foto 1), je Němka, se kterou jsem měla společný seminář o islámu a je strašně milá a na svých dvacet to má v hlavě srovnaný a rozhodla se přerušit studium politologie a jet studovat angličtinu do Dublinu, protože miluje Irsko a chce tam žít. Bylo to smutný. 
Ještě smutnější to bylo pak na grilování, kde jsem se loučila s Magdou (foto 3). Magda je z Polska a je to asi nejmilejší člověk z celého Erasmu. Studuje v Krakově a už dva roky má přítele Španěla, který tu byl na návštěvě a byl taky strašně fajn a Magda je prostě zlatíčko a bude mi strašně chybět. Ale Krakov je za rohem, tak doufám, že se ještě někdy uvidíme ;-)
Kdyby tyto dvě slečny neměly rozlučku, zůstala bych na jihu o den déle a jela pak rovnou do Stuttgartu, ale hold to nešlo jinak než otočkou zase do Jeny. 

Ještě fotky z Würzburgu

Na jih!

Hned v pondělí po zkoušce jsem já s Maru jela ze její maminkou do Würzburgu, to je v Bavorsku. Ale člověk nesmí říct, že to je Bavorsko, protože oni jsou hrdí Frankové, tak musím říkat, že jsem byla u Franků. Bylo tam hodně vína, strašně moc vinic a malých vinárniček…ještě tak pít to víno, že…Maruščina maminka do mě během půl hodiny nalila dvě deci a já si připadala velmi, VELMI opilá. Jinak město nádherné. Myslím, že vedle Berlína to nejhezčí, co jsem v Německu zatím viděla. Moře věžiček, krásné barokní budovy, sympatické domečky a náměstíčka..opravdu fajn město. Byla jsem na prohlídce Rezidence, překrásné budovy téměř zničené po druhé světové válce a musím říct, že opravdu se nedivím, že je od roku 1981 na UNESCO listině. 
Jeden den jsem si s Maru udělaly výlet do Nürnbergu, o kterém český člověk slyšel rozhodně víc než o Würzburgu, ale nějak mne Nürnberg moc neoslovil, ani nevím proč. No ale rozhodně jsme tam měla největší zážitek z celého týdne, když jsme šly s Maru městem a řekly jsme si, že zpátky na nádraží nepůjdeme stejnou cestou, ale vezmeme to podél hradeb. Jdeme…jdeme…a najednou tam je cedulka, že vstup do 18ti let zakázán a žádné fotografování. Moc tomu nevěnujeme pozornost…jdeme dál…a najednou z okna na nás kouká stará paní s moc velkým výstřihem. Jdeme dál a je tam další paní, co čte časopis přímo proti oknu v minisukni…třetí okno a tam je mladší paní, kouří cigáro a má nějak moc roztažené nohy. No prostě jsme se ocitly v bordel-čtvrti. No kdy se vám jindy stane,že jdete ve tři odpoledne městem a už z dálky vidíte přemalovanou černošku se silikonovýma čtyřkami, jak se vyklání z okna a hledá zákazníka. Každopádně tohle nebyl důvod, proč na mne Nürnberg tak moc nezapůsobil. Rozhodně mne tam štvalo, že cestou na náměstí bylo mnoho architektonicky zajímavých budov totálně degradovaných tím, že dole dali Burger King nebo nějakou italskou zmrzlinu. Každopádně Würzburg oproti tomu je krásné, čisté město, kde na břehu Mainu je malá pláž a večer tam hrají latinu. Dovedu si představit žít tam. Akorát bych se musela naučit pít to zatraceně trpký bílý víno.

Zkouška v pondělí 23.7.

Deutsche Rechtssprache für ausländische Studierende neboli Německá právní mluva pro zahraniční studenty. Už ten název zní děsivě. Učili nás to tři mladí doktoranti, strašně fajn, strašně milí…akorát občas nechápali, že coby studenti jiných oborů nemáme moc představu o právu obecně a já jsem třeba kategoricky odmítala myšlenku, že kupní smlouva se dělí ještě na další tři smlouvy, jinak to není kupní smlouva. 
No na zkoušku jsme se učili celý víkend, já, Maru a Karolína z Polska, dohromady. Jednak proto, že jsme v tom měly bordel všechny, jednak proto, že se nám všem nechtělo učit obecně a takhle jsme se aspoň donutily. Na pondělní zkoušku jsem šla s pocitem, že to sice pořád úplně nechápu, ale jsem schopná otázky zodpovědět. Zkoušeli nás formou kolokvia všechny tři najednou, každý vyučující deset minut. Šlo to rychle a odpověděly jsme na vše, kromě jedné blbé otázky, ale to Denis sám uznal, že byla těžká. Poslali nás za dveře a my po deseti minutách znervózněly, co řeší, když my jsme řekly všechno. 
Pak si nás zavolali a Karo dostala 2,3 a my s Maru 2,0. Hm..trocha překvápko, jaksi nám nebylo řečeno, že se to musíme naučit až tak moc, my to vždycky nějak opsaly, protože pro nás bylo důležité pochopit to a ne naučit se nazpaměť definici principu abstrakce atd. Ale to je jedno, hlavně že to máme. Oni sami řekli, že dvojka je na právech výborná známka. Ok. Beru. A za odměnu jsem si koupila nové sluneční brýle a svetr (ale ten je růžový, ségra, takže se ti asi líbit nebude).