In der Bibo

Stále bojuju s knihovnou. Už jsem zjistila, že i na našem patře jsou záchody. Už jsem si zvykla sebou furt tahat zámek a igelitku. Snažím se nenadávat, že musím svůj počítač tahat do třetího patra v poloze kolmo. Snažím se najít fígl, jak si vzpomenout na všechny věci, co si do té igelitky musím dát, abych pak zase našla do sklepa ke skříňkám vytahovat propisku nebo sluchátka. V knihovně už vím, kde co je a ve většině případů to i najdu. Naučila jsem se zacházet s kopírkou a obcházím zákaz nenést si tam nic k jídlu, protože když píšu šest hodin v knihovně esej, tak prostě JÍST MUSÍM. Trápení s žízní řeším návštěvou toalety. Ale co mne neskutečně vytáčí, je to množství knih, co tu je.
Momentálně jsem v knihovně a píšu esej. Do Olomouce. V pořadí asi tak sedmou, když počítám i výpisky a každotýdenní úkoly do evropské ekonomické politiky. Esej je na téma zahraniční politika Německa směrem k Evropě. Mají tu na to asi tak 100 knih. Jenom na to téma. Polovina je před rokem 1990. Z této poloviny bych napsala znovu svoji bakalářku na Willyho Brandta. Druhá polovina je po roce 1990. Z toho by se dala napsat nejen ta esej, o kterou se teď pokouším, ale klidně celá diplomka. Je to jako být v cukrárně, kdy máte dostatek peněz na všechny ty sladkosti, ale víte, že si třikrát kousnete nebo líznete do té jedné věci a už vám nebude chutnat. Nebo jako když jdete do Deichmanna, všechny boty jsou ve slevě a ve vaší velikosti, ale vy víte, že se za tři týdny rozpadnou nebo vyjít v nich bude módní faux pax. Tak nějak to tu vypadá…přečtu si obsah, pak tři stránky nějaké kapitoly a pak už tu knihu musím odložit, protože je sice zajímavá, ale není přímo k mému tématu a navíc vím, že kdybych přečetla ještě další tři stránky, začne mě nudit a nebudu číst dál vůbec nic. A nejvíc mne štvě, že venku je tak hezky, všichni se válí v parku a opalují se a já tu sedím a píšu, a píšu…a píšu.