Skoro měsíc

Tak jsme v Jeně čtyři týdny. Žádný velké bilancování nebude, stejně bych jen řekla to, co víte – že počasí doteď nic moc (den hezky a pak pět dní pod mrakem), preclíky jsou dobrý (už jsem si konečně koupila ty zmražený a budu si dělat čerstvé z trouby) a mám toho kupu do školy, ne té tady, ale olomoucké. V pokoji pod českou vlajkou visí německá vlajka (kam to dám doma, to fakt nevím) a i přes veškeré snahy uklízet tu máme neustále organizovaný chaos (promiň mami). Zjistily jsme, že spolubydlící nerad myje nádobí (no...prostě chlap) a my nechápe, čím a kam máme točit, abychom do pračky pustily vodu (no..prostě ženský). Ale to mytí mu odpouštíme, protože nám vždycky půjčí věšák a máslo. Včera mi vtipně řekl, jak se nám tu po těch dvou týdnech líbí…tak se pak hodně divil, že už to je skoro měsíc (ne…fakt není zfetovaný ani alkoholik, prostě to je Ryba, tak žije ve svém vlastním světě). No každopádně si zatím na nic nestěžoval, že by mu na soužití s námi něco nevyhovovalo, přestože velmi často znárodňujeme koupelnu (místní vápenitá voda má projímavé účinky a záchod je v jednom s koupelnou).
Po měsíci zde přichází čas odměn. Takže dneska jsme si daly tortelliny v restauraci (jakobychom tu nežily už tak na těstovinách), koupily si každá pyžamko (viz foto) a vypraly si prostěradlo (protože se nám oběma dneska podařilo vylít na to své něco...já colu a Maru rajskou polévku). A pak si šly každá udělat radost do „svého“ obchodu. Já do Deichmanna a Maru do spodního prádla. Maru si tu radost udělala, já ne. Německo je země, odkud Deichmann pochází a jsou tu dva obchody. Ani v jednom nemají mé úžasné vybrané boty (viz foto...černo-fialové) v mé velikosti. Ve čtvrtek jedeme do Výmaru (konečně se vyvenčit), ale je státní svátek, takže tamější Deichmann bude zavřený…tak si asi koupím ty druhý úžasný boty (ty stříbrný s krajkou) nebo si udělám výlet do Erfurtu :-)

P.S. Občas by mi někdo mohl naspat něco do komentáře, ať nemám pocit, že ten blog čte jenom Šárka ;-)